Do padesáti tady strašit nebudu


14.8.2001


Ve vlasech oštěpaře Jana Železného přibylo něco málo stříbra, v kapse ho ale hřálo třetí zlato


EDMONTON - Až to vypadalo, že oštěpař Jan Železný (35) neměl chuť a náladu oslavovat tak, jak to náleží pravým šampiónům. Mlčky si zabalil tašku, jen zamával lidem a šel si po svém. Žádné skotačení okolo stadiónu, ani vlajku si od svých fanoušků nevzal. "Já už prostě neměl sílu. Opravdu ne, beze srandy," dušoval se. A nikdo mu to nedělal lehčí, zastavilo ho tolik televizních štábů, že slavnostní vyhlášení stíhal poklusem. "Prosím, potřebuju sprchu. Nebo umřu," žadonil po nich. Do vody se ovšem trojnásobný mistr světa jen tak nedostal, šel doslova z ruky do ruky.

* Honzo, na třetí titul jste musel hodit rekord šampionátu. Byl to tedy ten nejperněji vybojovaný?
"Těžko srovnávat. Ukrutný boj to byl i v třiadevadesátým. Tam jsem vyhrál jen s pětaosmdesáti, ale musel jsem děsně dřít. Měl jsem strašnou sílu, ale ne techniku. Taky jsem cítil, že na to mám."

* Bral jste si pořád stejný oštěp. Proč?
"Tu dvojku jsem měl už v kvalifikaci, tak jsem s ní chtěl házet i v závodě. Jenže si ji bral i Gatsioudis, takže jsem občas musel čekat. Ono se dá samozřejmě hodit s každým oštěpem, ale člověk si stejně řekne: Tenhle je dobrej, ten letí."

* Házel jste v krátkých kalhotách. To bylo takové vedro?
"Celej jsem se natřel hřejivou mastí finalgonem a pak jsem na rozcvičováku dřepěl ve stínu a byl hotovej. Celej jsem hořel. Klepnout na mně vejce, tak se usmaží."

* Takže jste se hasil minerálkou, kterou jste si lil na hlavu. Kolik jste jich spotřeboval?
"Nevím. Byly zadarmo, tak proč bych je počítal?"

* Vypadalo to, že jste se s Parviainenem moc nebavil. To jste takoví rivalové?
"No jasně. Tady to je boj o medaile, o chleba. Když se to tady nepovede, tak je celá sezóna hodnocená jinak a ničím už se to nedožene. Na velkých závodech se moc nebavíme. Až když jsem hodil těch 92,80, tak Aki přišel a poklepal mi na rameno. A to když někdo udělá, tak přestane věřit. Zlomí se."

* To jste se prvně usmál. Do té doby jste se tvářil ustaraně...
"Ustaranej já jsem vždycky, zvlášť když jsem se nemohl probrat. Mně v sobotu všichni podávali ruku, jako kdybych už vyhrál. A to není jednoduchý."

* Nelezete už soupeřům na nervy?
"Oni můžou vyhrát. Jde jen o to, kdo víc prodá, co umí. A to já asi pořád umím nejlíp. Třeba Aki udělal obrovskej výkon a prohrál. To je trošku smůla... Naštěstí ne moje. Ale já jsem rád, že se noví kluci rojej jako mouchy. Jen konkurence mě může dohnat někam dál."

* Proč jste odházel všechny pokusy?
"Prostě jsem chtěl hodit dál. Ještě nikdy jsem na mistrovství světa takovou fazónu neměl. Jenže jsem ji úplně neprodal. Měl jsem i na pětadevadesát, myslím. Tři rány jsem totálně zmastil, z toho budu úplně rozbitej. V sezóně už ale budu závodit bez stresu. Cíl už je splněný."

* Muž vašich zkušeností se ještě pořád stresuje?
"Strašně! Koukejte, mám zase o pár šedivých vlasů víc! Mistrovství světa a olympiády já strašně prožívám, hlavně vnitřně. Když nevyhraju, tak se taky nic nestane, ale stejně se nervuju. Jinak bych neměl šanci."

* Vypadá to, že se nechystáte končit. Jak dlouho ještě budete závodit?
"Nevím. Já mám prostě ten sport rád a cítím, že můžu házet daleko. A dokud budu mít tohle, zdraví a při vstupu na stadión se mi rozbuší srdíčko, tak budu házet. Odejdu, až na to bude čas. Tohle se plánovat nedá. Stačí nešťastná chvilka a s hrdinskými činy je konec. To vím. A věk taky nezastavím. Do padesáti tady strašit nemůžu."

* Je oštěp smysl vašeho života?
"Hlavní smysl určitě ne. Kdyby to chtěly děti nebo bych měl kvůli atletice problémy doma, tak se na to vys... Za to mi to nestojí. Ale házení je pro mě pořád důležitý. Dává mi volnost, můžu si dělat, co chci. Můžu tvrdě trénovat i si dát volno. Dostanu za to velice slušně zaplaceno. Poslouchám jen sebe, sám si rozhoduju. Takový život nemůže mít moc lidí."

* Kdy jste tedy zažil absolutní štěstí?
"Když se mi narodily děti. To zažije každej chlap, když se mu to zdaří. Jeden den je v nebi, druhej den mu pak je blbě... (smích). Ale to je absolutní štěstí. Zplodit novej život a značně taky změnit zbytek svého. Tady to je jenom medaile, kterou takhle strčím do kapsy. Ne, tím ji nechci shazovat. Vím, že jí nekoupím. Že nestojí 60 000 dolarů, že se musí vybojovat. To je taky nenahraditelný pocit. Ale úplně jiný než absolutní štěstí."

* Ještě vás dojímá, když vám hrají hymnu?
"Čím jsem starší, tím víc vnímám, že hrajou pro mě a pro nás. Však ji mockrát nehrajou, tak ať všichni hezky poslouchaj. Na můj vkus je občas mentalita velkých států až moc sebevědomá, tak ať občas hrajou taky tu naši písničku. Myslím, že je to důležitý."

* Panuje názor, že česká hymna je nejhezčí na světě. Souhlasíte?
"Já si to myslím taky. Vážně. Je melodická, a kdo si srovná ta slova, tak v nich najde přesně to, co jsme zač. Některý hymny, to je jenom marš, bušení. Ta naše, to je kus dobra a kus pohody."

* Bez čeho byste si ještě nedovedl představit zlatou neděli?
"Třeba bez tady toho šutru na krku. Tygří oko. Dostal jsem ho od dcery. Nosím ho jen na velké závody, abych z něj nevyčerpal energii. Ten kámen zapomenout, to bych byl hotovej. Já na takový kraviny dost věřím."

* A co vaše pověrčivost na šestku (datum narození 16. 6. 1966 - pozn. Blesku) ?
"Jó, to moje šťastný číslíčko mi tady pěkně padalo. Ve výkonu z kvalifikace byla, v čísle pokoje taky, i na startovním čísle. A házel jsem šestej v pořadí. Mohl jsem být v klidu..."

»Přijměte prosím mé blahopřání k Vašemu vynikajícímu sportovnímu výsledku. Mám upřímnou radost ztoho, že podobně jako při Vašem loňském olympijském úspěchu byla odměněna Vaše každodenní usilovná příprava, doslova "železná" vůle a stoprocentní nasazení.«
Václav Havel
Zpět na hlavní stranu