Šebrle: Nepadnul jsem provždy
9.8.2001
EDMONTON - Každý, kdo přežije atletický desetiboj, je
považován za vítěze. Proto mu také, podle staré atletické
tradice, náleží výsada oběhnout si vítězné kolečko. Roman
Šebrle se ovšem v Edmontonu této svátosti zpronevěřil. Odtrhl
se od houfu ostatních a odšoural do ústraní. "Chtěl jsem z té
dráhy co nejrychleji pryč. Nebudu na ni vzpomínat zrovna v
dobrém. Je mi děsně," vykládal zbrocen potem, zdrcen výsledkem
a zlomen zmarem. Přijel si pro zlato nebo aspoň první svou
medaili z MS, odjede poražen s desátým místem a součtem 8184
bodů. Tolik jindy mívá po devíti disciplínách. A to všechno
kvůli zraněnému tříslu. Vlastně po celé dva dny závodu
laboroval s myšlenkou odejít si lehnout do hotelu. Ale nakonec
se torturoval až do samého konce. "Já byl fakt nerozhodnej. I
bych se na všechno vyprdnul, ale zase jsem si nechtěl odnést
značku DNF. Teď jsem rád, že jsem se nechal překecat a kousnul
se. Jenom doufám, že toho nebudu muset v budoucnu litovat,"
řekl. Nebylo mu do řeči. V euforii po světovém rekordu se
nejspíš nepřipravil na to, že lano se může i zhoupnout i dolů.
"Ne, není to rozhodně prvně, co jsem dostal přes držku,"
bránil se. "A vůbec: Jsem ještě mladej. Dám se do kupy a
příště to může být zase jinak. Rozhodně to neberu tak, že tady
jméno Šebrle padlo jednou provždy. Zvednu se a půjdu zas dál."
Zpět na hlavní stranu