Šebrle: Nepadnul jsem provždy


9.8.2001


EDMONTON - Každý, kdo přežije atletický desetiboj, je považován za vítěze. Proto mu také, podle staré atletické tradice, náleží výsada oběhnout si vítězné kolečko. Roman Šebrle se ovšem v Edmontonu této svátosti zpronevěřil. Odtrhl se od houfu ostatních a odšoural do ústraní. "Chtěl jsem z té dráhy co nejrychleji pryč. Nebudu na ni vzpomínat zrovna v dobrém. Je mi děsně," vykládal zbrocen potem, zdrcen výsledkem a zlomen zmarem. Přijel si pro zlato nebo aspoň první svou medaili z MS, odjede poražen s desátým místem a součtem 8184 bodů. Tolik jindy mívá po devíti disciplínách. A to všechno kvůli zraněnému tříslu. Vlastně po celé dva dny závodu laboroval s myšlenkou odejít si lehnout do hotelu. Ale nakonec se torturoval až do samého konce. "Já byl fakt nerozhodnej. I bych se na všechno vyprdnul, ale zase jsem si nechtěl odnést značku DNF. Teď jsem rád, že jsem se nechal překecat a kousnul se. Jenom doufám, že toho nebudu muset v budoucnu litovat," řekl. Nebylo mu do řeči. V euforii po světovém rekordu se nejspíš nepřipravil na to, že lano se může i zhoupnout i dolů. "Ne, není to rozhodně prvně, co jsem dostal přes držku," bránil se. "A vůbec: Jsem ještě mladej. Dám se do kupy a příště to může být zase jinak. Rozhodně to neberu tak, že tady jméno Šebrle padlo jednou provždy. Zvednu se a půjdu zas dál."
Zpět na hlavní stranu