Dvořák pálil červa


10.8.2001


Tak se odmění mistr světa: whisky, víno, šampus, slanina, jahody se šlehačkou, mandle a jehličí

EDMONTON - Celý den po zisku svého třetího titulu světového krále desetibojařů hrály Tomáši Dvořákovi (29) ve tváři úsměvy a očka se mu leskla. "Jsem pěkně nametenej," špitnul spiklenecky, když na střeše šestnáctiposchoďové budovy Campus Tower pózoval fotografům se zlatou medailí před panorámou Edmontonu. "Ne, ne. Až na kraj mě nedostanete. Takovej hrdina nejsem," omlouval se.

* Tomáši, to byla vítězná noc tak divoká?
"Ale kdepak. Měli jsme jen takový whiskový dýchánek. Asi pět dní před závodem jsem se v jednom »likéršopu« vybavil litrovou lahvinkou dvanáctileté skotské. Dalmore se jmenuje. Zavřel jsem ji do šuplíku a říkal si, že když to bude na smutek, tak ji vyžahnu sám, a když na radost, tak se podělím. Ale bylo nás jen pár, vlastně šlo jen o přípitek. No, a ráno u snídaně jsme ji dorazili. Asi dvanáct lidí si vypálilo červíka. Pak jsem měl ještě nějaké povinnosti se sponzory, kde jsem dostal víno, šampus a měl ji ve chvíli jak z vidlí.

* Opravdovou pařbu, tah přes celou noc nechystáte?
"Uvidíme... Možná si udělám privátní oslavu v letadle. Na samotáře, hezky. Koupil jsem si kilo mandlí v čokoládě, ty si vrazím do klína a k tomu si nechám nosit ty miniaturní flaštičky ginu. Jehličí já můžu. Zase ale nemůžu vypadnout z letadla jako puma.

* Vybral jste si odlet už ve čtvrtek. Proč?
"Chtěl jsem už domů. To jsem ale nevěděl, že bývalý kanadský borec Mike Smith tady uspořádá pro desetibojaře rybářský den. To si budu doma okusovat nehty, až budu dřepět na Džbáně a čekat na svýho metrovýho kapra...

* Jak ještě jste se za zlato odměnil? Doutníčkem?
"Ten jsme žádný po ruce neměli. Takže jsem vlastně jen sežral, co mi přišlo pod ruku. Hlavně snídaně po závodě byla vydatná. Kopec pečených brambor, dvacet deka upražený slaniny, vejce. Míchaj je tu v poměru na jeden žloutek pět bílků. Fuj, je to hnus, ale flaška kečupu to spravila. K tomu francouzský bagetky s pomazánkovým máslem a na závěr kopec šlehačky s jahodama. To mě ovšem pěkně protáhlo. Vyjelo to ze mě jako po skluzavce. Stejně jako včera po dopingové kontrole. Po ty dvě hodiny čekání jsem se nalíval jablečným džusem a v hotelu jsem málem nedošel od auta k pokoji. Navíc jsem neměl klíče a nikdo tam nebyl. Takže mi urychleně musel poskytnout azyl masér Martin Lacko. Ještě že tak...

* Jaká byla reakce na vaši výhru z domova?
"Manželka samozřejmě gratulovala a říkala, ať už přijedu, nebo že zabije naše děti...

* Prosím?
"Je to s nima poslední dobou ukrutná tragédie. Mají nevím po kom destrukční sklony a devastují byt. Zřejmě si řekly, že zanedlouho se budou stěhovat, tak že už můžou.

* Vám se povedlo pohnout se stavbou domu v Hostivici?
"Když říkám zanedlouho, může to být i za rok. Manažer taky plánoval Vánoce a stěhoval se v srpnu. Já chtěl v září, tak že by Velikonoce? Ne, ne. Určitě tam už aspoň ten vánoční strom ozdobím a snad kolem něho budeme moci být i my.

* Už vaše dcerky vnímají vaši profesi a rozlišují vítězství a porážky?
"To si pište! Takže když jsem přijel domů z Tretry, na kterou se dívaly v televizi, tak mě hned zpucovaly. A teď budou mít radost, žáby moje.

* Nová medaile se jim určitě bude líbit. Co vám?
"Pěkná je, pěkná. Budu si jí vážit hlavně kvůli tomu, že jsem ji dostal za pěkný výkon. A i jméno na ní mám Tomás Dvorák. Čárky tam maj, háčky ne. Budu si je tam muset doškrábnout.

* Na rok jste vypadl ze společenských rubrik, žil jste stranou akutního zájmu.
"Nádhera! Kdyby to tak chtělo zůstat...

* Sám víte, že to nepůjde. Nemáte z toho strach?
"Strach nemám. Už vím, jak se mám chovat, jak v čem chodit. Vlastně celá moje rodina. Gábina už je skoro profesionální manželka.

* V úterý vám potřetí hráli hymnu. Může se ale ještě někdy vyhlášení pocitově vyrovnat tomu prvnímu z Atén?
"Víte, já Atény vůbec nepovažuju za nejhezčí, co jsem zažil. Tam byl ceremoniál až na druhý den, lidi nám tam tak nějak z povinnosti zatleskali a tím to haslo. Nejlepší, co si pamatuju Atlanta! Excelentní, hned po závodě, stadión plnej. Škoda jen, že jsem tam nestál úplně nahoře...

* Nějaká výtka k edmontonskému ceremoniálu?
"No jéje! Budu si z toho pamatovat akorát tolik, že odcházeli lidi. Víc nic. To je nápad, udělat to v deset večer po doběhu poslední disciplíny. Stáli jsme tam jako trubky. K tomu ještě ten obrácený systém třetí, druhý, první. Než jsem se na tu bednu dostal já, už na stadiónu opravdu nikdo nebyl! To byla gradace... Nechápu, proč to neudělali jako dřív. Druhý den a hezky na ploše, ne jako tady v té dřevotřískové kukani. Z tohohle snad ani nikdo nemůže být doopravdy šťastnej. Aspoň my jsme se jen trpce smáli. Víc nám taky nezbývalo.

* Zdá se, že s organizací šampionátu nejste vůbec spokojen...
"To zase ne, organizačně jim to klape. Snad jen rozhodčí by se mohli chovat trošku jinak. Nám před každou disciplínou dávali vrcholově otravný desetiminutový přednášky, co můžem a co hlavně nemůžem. Jako kdybychom to dělali poprvé v životě. Připadal jsem si jako v hodině sexuální výchovy! Před patnáctistovkou už jsme před tou ježibabou důležitě všichni motali prostředníčkama. Stejně jí to nedošlo a odříkala nám to podesátý. Jinak je škoda, že lidí nechodí moc. Navíc nespolupracují, nerozumí atletice. A proč zvedají ten červený praporek, když předtím byl bílý...? No, co se budu rozčilovat jsme v Severní Americe a nehrajeme baseball.

* Letos budete závodit ještě na Hrách dobré vůle v australském Brisbane. Pokusíte se tam o světový rekord?
"Myslím, že je docela schůdné, aby ve mně forma přežila. Navíc tam to bude daleko rychlejší závod, jen v osmi lidech. Bude to mít spád, tak se vždy dělají výkony.

* Je reálné udělat v sezóně dva takové součty?
"Už jeden člověk dokázal v roce dva desetiboje přes 8800 bodů, proč bych nemohl já mít dva přes 8900?

* A propos, myslíte, že se v Brisbane s tím člověkem Danem O´Brienem potkáte? Říkalo se, že se tam chystá...
"Říkalo se, ale jak jsem se tady bavil s klukama tam od nich, o ničem se nezmiňovali. Nevím, nevím, ale kéž by! Byla by to pro mě satisfakce jako blázen. I když on by po tom stejně říkal, že je starej a vlastně handicapovanej. Měl by co dělat, aby se tam dostal na bednu. Může sám sebe přesvědčovat, jakej není fenomenální atlet, ale roky jsou svinstvo. A roky bez závodění ještě větší.

* O´Brien má taky tři tituly, stejně jako vy. Myslíte na čtvrtý?
"Myslím, myslím. Jednak v Paříži to bude krásné mistrovství světa. Tam atletiku milujou a rozumějí jí, i na Grand Prix je tam St. Denis úplně natřískaný. Navíc je to lichej rok co by ne...

* A co s olympiádou, v sudé roky míváte krize. Nebudete žádat její přeložení?
"To ne. Já se s tím nějak na stará kolena srovnám...
Zpět na hlavní stranu