Špatně pochopená kritika?


9.8.2001

Čeští desetibojaři Tomáš Dvořák a Roman Šebrle se vrátí k osvědčenému úsloví, co se doma navaří, to se také doma sní.

Na upřímnost se někdy doplácí. ZDENĚK VÁŇA, který sám nebýval slavným atletem, je sportovcem, jak se říká, ze staré školy. Řídí se zásadou, že přesnost a dochvilnost jsou ctností. Když se mu něco nelíbí - hned si to vyříká z očí do očí. Je náročný na sebe i své svěřence. Vždy věřil v sílu kolektivu, a proto po pondělní dálce mluvil tak, jak to považoval za správné.
"Mně strašně vadilo, že si kluci mezi sebou nepomohli, jakoby každý závodil sám za sebe. Když se spolupracuje, vždy se víc daří. Musí se chovat jako tým."Myslel tím všechny tři, ale především ROMANA ŠEBRLEHO, kterému, jak sám říkal, pořádně umyl hlavu. Když se novináři Šebrleho na tuto situaci ptali, prohlásil lakonicky a s trochu kamenným výrazem v obličeji:"K tomu se vyjádřím až po mistrovství světa!".

Ofenziva a žerty
O den později byl v ještě horší náladě. "Nyní nemám náladu vyvracet vám spoustu věcí, o kterých se mluví. V naší skupině to skřípe tak jako kdekoliv jinde." Na dotaz - Co skřípe nejvíc, odsekl. "A co skřípe u vás doma nejvíc?" S takovou odpovědí se novináři nespokojili. Veřejnost pochopitelně zajímá, zda není ohroženo fungování této vynikající a dlouhodobě úspěšné skupiny. Světový rekordman však pokračoval ve své debatní ofenzivě. "A víte, co bude u vás doma či v zaměstnání za tři měsíce?" Padla i otázka, zda neuvažuje o změně trenéra? "Jednou s ním asi budu muset skončit, až mi bude sedmatřicet, ale ještě mi není ani sedmadvacet." To je další Romanův problém, on, stejně, jako někteří politici, v rozhovorech dost osobitým způsobem žertuje a kdo ho nezná, ten se často diví...

Kdo chtěl a kdo ne?
TOMÁŠ DVOŘÁK po prvním dnu k výhradám trenéra řekl: "Roman ode mne žádnou pomoc nečekal a já od něj také ne. Ani nemám představu, jak bychom si mohli pomoci. Snažil jsem se ho vyhecovat, ale zdálo se mi, že jsem ho setřel vydařeným prvním skokem. Sám se pak symbolicky řečeno nějak stáhl do ulity. Nejsem »vlezprdelka« a na sílu se nikomu vnucovat nebudu. Máme tady každý svůj závod. Chtěl jsem, abychom byli týmem, ale první den jsme to táhli spolu jen já s Jirkou." Šebrleho tato citace evidentně zaskočila "Já k tomu nic neřeknu, pobavím se s Tomášem, zda to opravdu řekl a co tím myslel." Máte pocit, že se vyčleňujete z týmu? "Já si tak nepřipadám."

Šok z hlukového mikrofonu
Padlo obvinění, že když se v kouli Dvořákovi povedl jeden pokus, hlukový mikrofon zachytil velmi vulgární český výraz na adresu mistra světa, který veřejnost přisuzuje vám. "To nechápu, slyším to poprvé a něco takového bych nikdy neřekl. Musím konstatovat, že Tomáše naprosto obdivuji, protože dokázal vyhrát tři šampionáty po sobě. Beru ho jako fantastického člověka, stejně jako další přední vícebojaře. Nikdy v životě bych si nedovolil takovým způsobem okomentovat jakýkoliv sportovní výkon. A jestli to někdo přisuzuje mé obavě, že přijdu o světový rekord, tak ty přece jsou od toho, abychom je překonávali."

Síla slova kamarádů
K Tomáši Dvořákovi se informace z Prahy o výrazné změně jeho vztahu s Romanem Šebrlem dostala téměř poslední. "Těžko se mi na to reaguje, je to záležitost na víceméně rodinnou debatu uvnitř naší desetibojařské skupiny. Rozhodně bych to netahal na veřejnost. I když to ten první den tak nevypadalo, tady jsme nakonec doválčili jako tým. Roman se možná měl trochu poučit z toho, jak to loni vypadalo se mnou. Člověk se může na veřejnosti usmívat a přitom bojovat sám se sebou. Nejhorší je stáhnout se do ulity, užírat se tím. Když je někdo na problémy sám, má to vždy těžší. Osobně si myslím, že upřímně vyslovené slovo kamaráda, bývá v takovou chvíli velkou pomocí. Moc bude záležet i na tom, jakse nyní k celé situaci postaví trenér, neboť se zatím zavázal k vedení skupiny jen do konce sezony. Koncem září se rozhodne, jak to bude dál. Vůbec nevím, zda vám k tomu někdy řeknu víc."

Zdeněk Váňa váhá
Po třiceti hodinách jsme se tedy museli vrátit tam, kde vše začalo, ke ZDEŇKOVI VÁŇOVI "Myslím si, že z mé poznámky média udělala přehnané závěry. K čemu vlastně došlo? Měl jsem výhrady k tomu, jak kluci při dálce spolupracovali. Romanovi jsem však, jak se říká umyl hlavu, protože přišel s tím, že ke kouli už nenastoupí. Já jsem přitom viděl, že v dálce neběhal špatně, ale k odrazu přistupoval moc odevzdaně. Tak jsem se do něj pustil: to kamaráde nepůjde, musíš se naučit závodit i v bolesti." Je jasné, že skupina, ve které jsou trojnásobný mistr světa a bývalý světový rekordman se světovým rekormanem a halovým mistrem světa, je víc na očích, vše kolem ní se podrobně pitvá. Tentokrát se vše tak zamotalo, že se cítí uražení oba dva. Trenér Váňa vidí příčinu v tom, že za poslední rok spolu byli míň než v minulosti. Nejdřív marodil Dvořák, pak zase Šebrle. Jeden se potřebuje neustále bavit o atletice, jiný je raději sám. Prvním typem je Tomáš, druhým zase Roman, kterému asi chvíli potrvá, než se srovná s tím, že být světovým rekordmanem neznamená podávat v každém závodě světové výkony. Oni si na sebe zase budou muset zvyknout. Situace je o to komplikovanější, že Zdeněk Váňa stále neví, zda se rozhodne pokračovat či ne. "Já osobně bych raději skončil, ale kdo bude se skupinou, kterou jsem vypiplal pokračovat? Jistě by se někdo našel, ale jak by ho skupina brala. Pokud jsou úspěchy, atlet trenéra nepotřebuje, ale když mu to nejde, najednou od něj očekává, že ho trenér ze srabu dostane. Tahle aférka již tak dost komplikované situaci neprospěla. Řekli jsme, a i já jsem řekl, něco tak, že se to dalo pochopit hůř, než tomu ve skutečnosti bylo. Když jsme stále spolu, nemusíme si nic dlouze a dodatečně vysvětlovat. Zbytečně se na veřejnost vyneslo něco, co se má sníst tam, kde se to uvařilo."
Zpět na hlavní stranu